Kotel se uzavírá Elitní jednotky kyjevského režimu jsou na Donbasu v obklíčení.
Česká protektorátní média jako ta před 80 lety. Vítězství Kyjeva?
USA si to potichu nemyslí, a potichu se bojí: „Oni by nám řekli, kdyby…“
Václav Danda
12.5.2022
odkaz Václav Danda přináší poslední zprávy z ukrajinské fronty a všímá si podobností mezi válečným zpravodajstvím Třetí říše a dnešní goebbelsovskou západní propagandou
„Ničení obklíčených ruských armád jižně od Charkova rychle pokračuje. Nepřítelova schopnost odporu po marných pokusech o výpad zlomena.“
Tak viděl protektorátní tisk situaci Rudé armády na ukrajinské frontě v květnu 1942. Každý, kdo by jen na okamžik zpochybnil vítězně postupující vojska Třetí říše, by byl označen za ruského agenta, dezinformátora (jen se tomu říkalo jinak) – a především by se o něj okamžitě začalo zajímat gestapo.
Konfidentů, kteří vzali za své, že „nahlašování není práskačstvím“ bylo u nás také dost, včetně udavačů mezi žáky a studenty. Učitelé si právě tak jako dnes museli dávat dobrý pozor na to, co ve škole říkají. Proto lidé na veřejnosti většinou mlčeli, nebo mluvili jen s dobře „prověřenými“. A tajně poslouchali zakázané vysílání rozhlasu ze zahraničí – tak jako dnes sledují svobodné weby, které se musely po zákazu a vypnutí přesunout na zahraniční „destinace“.
Zažíváme opakování historie? Samozřejmě – jen, dle slov klasika – jako tragikomickou frašku: Pražská bruselská protektorátní média popisují situaci po 80 letech téměř identicky jako ta pražská protektorátní berlínská – a také Rakušanovo gestapo je v permanenci. Rozdíl je (zatím) jen v tom, že za sledování svobodných médií ještě není trest smrti.
Ovšem za jejich provoz a novinářské vytváření hrozí okamžitá brutální pomlouvačná dehonestace (pro její původce trestný čin pomluvy neplatí), mediální lynč a obklíčení tajnými službami. Ti zvláště horliví přisluhovači (jako třeba Roman Joch) ovšem už doporučují, aby tyhle žurnalistické „ruské agenty“ internovali, aby se upevnila ideová čistota nové Evropy, kterou Banderovci, vlajkonoši těchto hodnot, tak statečně spolu s NATO hájí.
Part pro lžiprezidenty
Aktuální šéf popřevratové kyjevské junty, lžiprezident Zelenský sehrává svůj životní herecký part. Se svým cirkusovým číslem „dejte nám prachy, nejmodernější americké zbraně (a jejich obsluhu) my dodáme na jatka nevycvičené Ukrajince, a tak „za vás“ porazíme Rusko, objíždí různé štace.
Naposledy navštívil se svým videoprogramem sousedy na Slovensku. Všichni vládní Sorosovi poslanci mu zatleskali a slíbili vše, co požadoval, včetně ekonomické sebevraždy své země v podobě přijetí embarga na dovoz ruské ropy a plynu. V tom druhém případě váhajícím zemím Zelenský vzkázal, že pokud by se do toho někomu nechtělo, zavře Evropě plyn sám, aby snad zbabělce nenapadlo v rozhodující chvíli ekonomické sebevraždy zaváhat. Mlčí ovšem o tom, že on sám plyn a ropu z Ruska nadále přijímá.
Podvodem dosazený lžiprezident Joe Biden, mu asistuje, seč mu jeho chabé mentální síly stačí. Ve skutečnosti je jen mluvící hlavou (nebo kdo ho vlastně před médii hraje), deklamující požadavky Rockefellerů a spol. Proto ihned po obsazení Bílého domu navázal na Obamu (jehož byl viceprezidentem), který ozbrojený puč na Majdanu (2014) připravil a pokračoval genocidou ruskojazyčného obyvatelstva na Donbasu. Po osmi letech teroru neonacisty, otevřel válce dveře dokořán. Jestřábi ve Washingtonu a jich evropské satelity, se ihned dali do díla. Je ovšem otázka, zda se – tak jako jejich nacističtí předchůdci před 80 lety – nakonec opět nepřepočítali.
Pouze maďarský premiér Viktor Orbán vzdoruje tlaku. A čím více na něj válečnická aliance tlačí, tím více se zatvrzuje. Tento týden dokonce pohrozil, že pokud bude nechutný nátlak pokračovat, zváží Budapešť vystoupení z EU. Nespokojené hlasy se ale ozývají z celé unie, jen je v blokádě korporátních médií není tolik slyšet. Občané, na rozdíl od svých zrádných vlád si uvědomují, že jsou skrze energetickou, finanční a hospodářskou krizi vedeni jako ovce na porážku, zatímco „elity“ (luxusně žijící z jejich daní) se jim dosud jen tiše smály. Teď už ovšem začínají tušit, že propaganda selhává – a ke slovu se dostává tvrdá realita.
Bojují goebbelsovskými zbraněmi
Západní tajné služby, neonacisté a režimní média připravily několik operací pod falešnou vlajkou, které měly otřást západním veřejným míněním – a získat je pro souhlas s válkou proti Rusku.
Inscenované krvavé divadlo v Buči, stejně jako Kyjevem provedený masakr raketou Točka v Kramatorsku, to zpočátku vskutku dokázaly. Po „zrádném“ zjištění britské BBC, že raketa na Kramatorské nádraží byla odpálena z ukrajinských pozic, alespoň Akci Kramatorsk z obrazovek rychle stáhly.
Zcela zpackaná byla i další Operace pod falešnou vlajkou s „tisícovkou mrtvých civilistů“ v Mariupolském divadle. Vzhledem k rychlému postupu ruské armády nemohly být kulisy správně připraveny, takže vše nakonec propagandisticky vyznělo do prázdna. Nemluvě o tom, že vyhození divadla do povětří ustupujícím Azovem bylo ruskými vyšetřovateli mezitím dobře zdokumentováno. Ani o tomto nepovedeném pokusu proto už zřejmě neuslyšíme. Jen zoufale o pomoc volající náckové z Azova, kteří se dobrovolně uvěznili v ocelárnách (a byli Zelenským a spol. obětováni), jsou vydáváni za poslední ohnisko odporu v klíčovém přístavním městě.
Ve skutečnosti připomínají spíše poslední japonské vojáky, kteří na ostrovech v Tichomoří „bojovali“ ještě dávno po skončení druhé světové války. Mezitím v jarním Mariupolu, kam se znovu vrací život, se lidé radovali z osvobození a společně s ruskou armádou slavili Den vítězství 9. května, tak jako ve všech ostatních osvobozených městech na Donbase.
Američané přiznávají, že nevědí, co dál
Samozřejmě, že válka o Donbas není zdaleka dobojována a bude stát ještě mnoho životů a sil, než se podaří osvobodit klíčová města jako je Slavjansk, Kramatorsk, Mikolajiv – a nakonec patrně i Oděsu.
Západní protektoři se jen tak nevzdají zlaté žíly pro vojensko-průmyslový byznys. Rozhodnutí amerického Kongresu zvýšit vojenskou pomoc z 23 na 40 miliard dolarů, o tom svědčí naprosto ilustrativně. Je však otázka, zda Washington (na rozdíl od „komicky“ velkohubého Zelenského a jeho „boys“) skutečně sní o tom, že může masivními dodávkami moderních těžkých zbraní zvrátit průběh osvobozující operace, nebo dokonce přivodit pád nenáviděného Vladimíra Putina, který se drze nechce dělit o ruské nerostné bohatství, odmítá vytvořit ze svého národa masu otroků a pohrdá západními „hodnotami“.
Svědčí o tom i „opatrné“ výroky Scotta Berriera, šéfa americké vojenské rozvědky DIA, před senátním výborem. Žádná ze stran prý není vítězem: „Ani Rusové nevyhrávají, ani Ukrajinci nevyhrávají a jsme tu tak trochu v patové situaci.“ Současně tvrdil, že zpravodajská komunita neočekává, že by se Putin odhodlal k použití jaderných zbraní. Pokud by se k tomu schylovalo, pak by prý Moskva určitě nejdříve vyslala varovné signály. Z čeho ovšem na takové ruské „gentlemanství“ usuzuje, si nechal pro sebe. Washington se ve skutečnosti ruské dramatické odpovědi za účast Západu na Ukrajině obává více, než dává veřejně najevo. A má proč:
Jak je to doopravdy
V tomto týdnu zahájila ruská armáda ofenzívu, jejímž cílem je obklíčení elitních ukrajinských jednotek na Donbasu. Spolu s jednotkami domobrany DLR překročila řeku Severní Doněc a zahájila konečnou fázi obkličovací operace. Snahou je udeřit na severodoněcké skupiny kyjevských vojsk ze severu. Z jihu jim postupují vstříc další jednotky ruské armády a doněcké domobrany, které minulý týden za minimálních ztrát ovládly jednu z klíčových obranných pozic Kyjeva v městě Popasnaja odkud vytlačily 24. ukrajinskou brigádu.
Tím se podařilo v kotli mezi městy Lisičansk a Severodoněck elitní kyjevské jednotky uzavřít. K nim patří 17. brigáda, 57. motostřelecká brigáda a 24. motostřelecká brigáda krále Daniela, která utopila v krvi povstání proti kyjevské juntě před osmi lety ve městech Kramatorsk a Slavjansk. Kromě těchto jednotek disponujících nejmodernějšími západními zbraněmi a řadou západních žoldáků a polních velitelů NATO jsou v oblasti dislokovány také nechvalně známé nacistické prapory, které se podílely na největších zvěrstvech při „čištění prostoru Donbasu“ od ruskojazyčného obyvatelstva.
Kromě jednotek Azov, Ajdar, Donbas a Tornádo zde operují také jednotky teritoriální obrany Ukrajiny. Celkem je tak v obklíčení zhruba 10 tisíc elitních vojáků. Podle posledních zpráv se některé z těchto jednotek už začaly hromadně stahovat z obkličovaných měst Severodoněck a Lisičansk, aby unikly osudu nácků z Azovských železáren v Mariupolu.
O moc lépe na tom nejsou ani „ukrajinští Kyborgové“, jedna z nejelitnějších jednotek, kterou má kyjevský režim k dispozici. Mechanizovaná brigáda “Cholodnyj Jar”, se pokusila minulý týden o výpad do boku ruských jednotek, aby tak dobyla zpět strategické město Izjum, a narušila hrozící obklíčení ze severu. Sama se ale dostala do pasti, když ruské letectvo přerušilo zásobovací trasy přes řeku severní Doněc, což povede k postupnému vyčerpání munice a zásob – a to nevěstí pro elitní jednotky zabijáků na Donbasu nic dobrého.
Opakuje se tak trochu situace z druhé světové války, kdy se německé armády dostaly ve stejné oblasti do podobně bezvýchodné situace. Jaký byl jejich konec to naštěstí někteří ještě víme. Protektorátní média tehdy také psala o drtivém vítězství hitlerovských vojsk, zatímco zdecimované nacistické elitní jednotky se v únoru 1943 už houfně vzdávaly u Stalingradu…
Dnešní protektorátní média si s těmi před 80 lety v ničem nezadají.
